Ing. Ivan Staňa (4. 5. 1948 – 18. 8. 2025)

S úctou k jeho práci a životu …

V pondělí 18. srpna, při pravidelné vyjížďce na kole, se tragickou nehodou ukončil život Ing. Ivana Stani, dlouholetého vedoucího Správy Průhonického parku.

Do své pozice nastoupil v roce 1992 jako velmi zkušený a odborně zdatný pracovník. Měl kvalitní zahradnické vzdělání doplněné postgraduálním vzděláním v oblastech životního prostředí (UK Praha) a dějin architektury, výtvarného umění a památkové péče (ČVUT Praha). Stejně tak bohatá byla i jeho praxe, ať již ve výstavnickém oddělení Flory Olomouc, či Středisku státní památkové péče a ochrany přírody ve Středočeském kraji a sadovnických střediscích v Teplicích a v Praze, kde získal dovednost řídit různorodé skupiny pracovníků.

I proto měl velmi jasnou představu o tom, čeho by rád dosáhl, nebál se rozhodnout a uměl svá rozhodnutí kvalifikovaně obhájit a také prosadit. Neobával se vstoupit do konfliktů, když byl kritizován za své zásahy. Musel čelit často laickým představám, co by měl či neměl dělat. Stačí si v této souvislosti vzpomenout, jak vypadala alej před zámkem složená ze stromů mnoha druhů a různého věku, a jak vypadá nyní. Parku před jeho působením chyběl odvážný správce, který by se nebál kácet. Proto on musel přistoupit i k rozsáhlému kácení a novým dosadbám, které už jsou dnes z velké části třicetileté a nepůsobí jako mýtiny.

Stejně tak byly v parku ve špatném stavu rybníky, jejichž hráze bylo nutno opravit a odtěžit nánosy bahna za dlouhé desítky let. Během svého působení musel Ivan Staňa čelit více katastrofickým situacím, které po sobě zanechaly v Průhonickém parku hodně devastované území. Zejména letní povodeň v roce 2002 a několik drobnějších povodní do konce roku vedly ke zničení většiny jezů, můstků, k výrazné erozi a nánosům v rybnících. Škody se však podařilo za vydatné pomoci Eurofondů poměrně rychle napravit.

Za těchto krizových situací se projevily schopnosti Ivana Stani v plné míře, zejména jeho schopnost rychlého a kvalifikovaného rozhodování. Dokázal sehnat kvalitní firmy a řídit jejich práci. Ve své tehdejší funkci ředitele Botanického ústavu jsem se nemusel o tyto věci moc starat, mojí starostí bylo zajištění peněz na opravy. Řadě lidí se provedené úpravy zdály jako zbytečně moc robustní, čerstvé žulové zdi pod Alpinem přímo „křičely“ a byly srovnávány se suchými zídkami ze zdejších břidlic. Že to však bylo velmi potřebné, se ukázalo při další povodni o deset let později, kde škody byly daleko menší. A v současnosti si většina návštěvníků těchto nových zdí ani nevšimne.

Na začátku působení Ivana Stani téměř neexistovalo fungující oplocení parku, jeho postupná výstavba a postupné zavírání všech možných vstupů i obyvatele Průhonic silně rozčilovaly. V raných 90. letech byl park z větší části obklopen poli. To dnes už neplatí, stačí se podívat na letecké snímky. Míra devastace parku v „divokých devadesátkách“ byla místy až omračující. Krádeže výsadeb i vánočních stromků, cílená destrukce laviček, odpadkových košů a informačního systému byla na denním pořádku. Kdo si tyto věci pamatuje, tak může srovnávat. Kdo ne, ten tomu už v současnosti nechce věřit.

To, že park tato léta přečkal a stále se zlepšoval, je neskutečnou zásluhou Ivana Stani. Ačkoliv byl často frustrován, nevzdával se. Velmi výrazně se tak zapsal do historie této naší kulturní památky, která byla i jeho zásluhou zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO. Nejen Botanický ústav a Průhonický park, ale i všechny přilehlé obce by měli být Ivanu Staňovi vděčni za to, jak park pozvedl.

prof. RNDr. František Krahulec, CSc.