Ivan Staňa (1948–2025)
S odvahou a pokorou k odkazu zakladatele Průhonického parku
Průhonický park je především životním dílem hraběte Arnošta Emanuela Silva-Taroucy, který mu vtiskl podobu, již obdivujeme dodnes. Zachovat toto mimořádné krajinářské dílo však znamená nejen pečovat o jeho minulost, ale také přijímat rozhodnutí důležitá pro jeho budoucnost.
Právě v tom sehrál zásadní roli Ivan Staňa, dlouholetý vedoucí Správy Průhonického parku. Do jejího čela nastoupil v roce 1992 a následujících více než třicet let zasvětil péči, obnově, ochraně a rozvoji parku.
Byl výraznou osobností, měl vlastní názor a dokázal si za ním stát. A především měl k parku vztah, který daleko přesahoval běžné pracovní povinnosti.
Park není nikdy hotový
Arnošt Emanuel Silva-Tarouca kdysi říkával, že park nikdy nebude hotový, protože je v něm stále co opravovat a zlepšovat. Tuto myšlenku dobře vystihuje i práce Ivana Stani.
Když se ujal vedení Správy Průhonického parku, čekalo ho mnoho nelehkých úkolů. Historické porosty stárly, některé části parku potřebovaly obnovu, vodní stavby vyžadovaly opravy a bylo nutné řešit také jeho ochranu.
Ivan věděl, že náš park – tuto významnou památku zahradního umění – nelze zachovat tím, že se v něm přestane cokoliv měnit. Stromy rostou, stárnou a odumírají. Výsadby se postupně proměňují a původně zamýšlené průhledy komponované v porostech mohou časem zaniknout. Péče o park proto někdy znamená také kácení, nové výsadby a zásahy, jejichž výsledek se projeví až po mnoha letech.
Právě taková rozhodnutí patřila k nejobtížnějším. Ne vždy se setkávala s pochopením veřejnosti. Ivan se jim však nevyhýbal. Vnímal je jako nezbytnou součást péče o živé krajinářské dílo, jehož hodnotu je třeba uchovat i pro další generace.
Těžká léta a velká rozhodnutí
Devadesátá léta nebyla pro správu parku jednoduchým obdobím. Vedle odborné péče o porosty bylo nutné řešit nedostatečné zabezpečení areálu, vandalismus i krádeže rostlin.
Za Ivanova vedení se postupně zlepšovala ochrana parku, obnovovaly se jeho porosty a pokračovaly práce na rybnících, hrázích a dalších vodních stavbách.
Jednou z nejtěžších zkoušek se staly povodně v roce 2002. Rozvodněný Botič poškodil řadu míst, která bylo následně nutné opravit a zabezpečit. Obnova si vyžádala rozsáhlé práce a rozhodnutí, která měla význam nejen pro odstranění bezprostředních škod, ale i pro budoucí ochranu parku.
Když přišly další povodně, ukázalo se, jak důležité byly předchozí opravy a technická opatření.
Dokázal park provést obdobím velkých změn a náročných situací. Jeho práce přispěla k tomu, že se podařilo zachovat a dále rozvíjet hodnoty tohoto mimořádného krajinářského díla, které je od roku 2010 součástí světového dědictví UNESCO.
Více než třicet let života věnovaných Průhonickému parku
Za každým velkým dílem stojí především lidé, jejich vztahy, každodenní práce a společné zážitky.
Ivan Staňa nebyl člověkem, kterého by bylo možné vystihnout jen výčtem odborných zásluh. Kolegové a přátelé na něj vzpomínají jako na osobnost s výrazným temperamentem, osobitým humorem, odvahou a schopností rozhodovat i ve chvílích, kdy nebylo snadné najít správné řešení.
Věnoval Průhonickému parku podstatnou část svého života. Jeho práce nebyla vždy jednoduchá a některá rozhodnutí vyžadovala odvahu i schopnost čelit nepochopení. Čas však ukázal, jak důležitá pro budoucnost parku byla.
Jeho zásluhy jsou dostatečně velké samy o sobě. Není třeba je přikrášlovat ani hledat velká přirovnání. Stačí se rozhlédnout po parku, o který více než třicet let pečoval.
Tři duby a jedna vzpomínka
Ivan Staňa zemřel 18. srpna 2025 při tragické nehodě. Jeho odchod hluboce zasáhl všechny, kteří ho znali.
K prvnímu výročí jeho úmrtí se v Průhonickém parku uskutečnilo vzpomínkové setkání. Na jeho počest byly vysazeny tři semenáče dubu vlnkového, pocházející z mateřského stromu rostoucího přímo v parku, jehož stáří se odhaduje na 250 až 300 let.
Tři mladé stromy symbolizují rodinu, Průhonický park a Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu. Byly vysazeny těsně vedle sebe s přáním, aby postupně srostly a spojily se v jediný strom – symbolickou „kytici“, která je v jejich vzájemném společenství více než tři samostatné stromy…
Vzpomínka však nezůstává jen v těchto místech. Je přítomná v celém Průhonickém parku, který se stále proměňuje. Stromy, které dnes vysazujeme, budou jednou vytvářet krajinu pro lidi, kteří přijdou po nás. Tak tomu bylo za jeho zakladatele, a tak tomu zůstává i dnes.
Ivan Staňa patřil k lidem, kteří rozuměli tomu, že park není jen dědictvím minulosti, ale také odpovědností vůči budoucnosti.
Další vzpomínky na Ivana Staňu
Prof. RNDr. František Krahulec, CSc.
Osobní vzpomínka na Ivana Staňu.
Odkaz na článek od Fantiška, který už na webu je.
Vzpomínková brožura
vzpomínky kolegů, přátel a lidí, kteří Ivana Staňu znali a spolupracovali s ním.