Vzpomínky Františka Krause na Průhonický park

František Kraus (nar. 1902 v Bělsku u Kopidlna) patřil k lidem, kteří spojili svůj profesní život s Průhonickým parkem. Do Průhonic přišel jako mladý zahradník v roce 1920, kdy park stále patřil jeho zakladateli Arnoštu Emanuelu Silva-Taroucovi. Postupně se vypracoval až na vrchního zahradníka a správce. V parku působil až do odchodu do důchodu.

Během svého dlouholetého působení byl svědkem zásadních proměn parku – od období soukromého šlechtického majetku až po jeho převzetí státem a následný rozvoj pod vedením odborných institucí. Podílel se nejen na každodenní péči o park, ale i na jeho odborném a organizačním fungování.

Rozhovor s Františkem Krausem byl zaznamenán 5. června 1985 v Průhonicích pracovníky Výzkumného a šlechtitelského ústavu a Botanického ústavu ČSAV.

Začátky, zkušenosti a návrat do Průhonic

Krátce po vyučení nastoupil do Průhonic. V roce 1922 byl odveden na vojnu, kde strávil dva roky. Po návratu pracoval ve Valdštejnské zahradě v Praze a poté odjel na zkušenou do Francie, kde strávil necelý rok.

Ve Francii vystřídal několik zahradnických podniků, aby získal co nejširší zkušenosti. Po návratu se v roce 1925 opět zapojil do práce v Průhonicích v rámci Dendrologické společnosti, kde se věnoval především množení rostlin.

V době Krausova působení park stále patřil hraběti Silva-Taroucovi, který jej v roce 1927 prodal československému státu. I po prodeji však zůstal v Průhonicích a nadále se aktivně zapojoval do života parku. František Kraus vzpomínal například na to, jak hrabě osobně pracoval u rybníka v části zvané Labeška, kde kopal rašelinu zvláštním, poněkud neobvyklým nářadím. Po převzetí parku státem přešla jeho správa pod odborné vedení doc. Bohumila Kafky (Pokusné objekty zemědělské). Spolupráce mezi ním a zakladatelem parku byla podle Krause velmi dobrá.

V roce 1929 přešel František Kraus z Dendrologické společnosti přímo do parku, kde začal pod vedením doc. Kafky pracovat. Postupně se podílel nejen na zahradnických pracích, ale i na organizaci a správě parku. Vzpomínal také na to, že práce v parku často probíhala s omezenými prostředky a bylo nutné spoléhat především na vlastní síly.

Matrika výsadeb

Jedním z významných přínosů Františka Krause bylo zavedení systematické evidence výsadeb v parku. Uvědomil si, že mnoho rostlin není přesně evidováno, a proto začal spolu s kolegy vytvářet podrobnou matriku.

audio   „Při té službě v parku jsem narážel na skutečnost, že materiál, který v parku je, není nikterak podchycen. Začali jsme vést evidenci. Vzorem byla kniha – inventář Dendrologické společnosti (matrika rostlin). Zapisovali se všechny výsevy a výsadby. Tehdy to nebylo jako dnes, dostatek finančních prostředků, tehdy jsme zakoupili knihu a tu hlavičku k tomu jsme udělali podle Dendrologické společnosti, provedli jsme dřevořez na tisknutí (záhlaví), aby se nemuselo znovu opisovat a tehdy to začalo. „

Ve svých vzpomínkách František Kraus zmiňuje i řadu dalších zahradníků a pracovníků, kteří se podíleli na péči o park. Každý měl na starosti určitou část nebo odbornou činnost a společně vytvářeli fungující celek. Vzpomíná například na kolegy, kteří pečovali o jednotlivé části parku. Jedním z nich byl dr. Welz, který zde po válce krátce působil a měl na starosti druhou část parku – Oboru. Vedle dnešní botanické zahrady se nachází domek, ve kterém bydlel a kterému se dodnes říká Welzovna.

Z jeho vyprávění je patrné, že práce v parku byla vždy výsledkem spolupráce mnoha lidí, jejich zkušeností a každodenní péče.