Hlasy historie Průhonického parku

Průhonický park nevznikl jen jako mimořádné krajinářské dílo. Od svého počátku byl přirozenou součástí života místních obyvatel. 

Dochovaly se vzpomínky lidí, kteří park znali v různých obdobích – od rodiny jeho zakladatele až po zahradníky a pamětníky života v Průhonicích. Právě tyto osobní příběhy ukazují park v jiné perspektivě. Ne jen jako unikátní památku nebo turistický cíl, ale jako živý prostor propojený s lidmi.

Toto historické okénko vzniklo díky jedinečnému archivu RNDr. Františka Kotlaby, CSc., který systematicky zaznamenával historii Botanického ústavu AV ČR i Průhonického parku. Díky němu dnes můžeme nahlédnout do doby, kdy park vznikal, i do každodenního života lidí, kteří s ním byli spojeni.

Na těchto stránkách přinášíme jejich vyprávění. 

Eleonora Silva-Tarouca – osobní vzpomínky poslední žijící dcery zakladatele parku na rodinný život, vznik parku i osobnost Arnošta Emanuela Silva-Taroucy.

audio  „Otec moc miloval ten park a moc se tam napracoval. A když byl v parku a pracoval tam, tak neznal hodiny a to jsme byli zvyklí, že přišel na oběd třeba ve dvě hodiny nebo ještě dýl, protože byl tak zabraný do toho parku. “ (rozhovor 27. června 1984) 

Antonie Hlavatá — vyprávění ženy, která v Průhonicích vyrůstala a od mládí pracovala v parku i na zámku. Přináší svědectví o každodenní práci i životě za časů hraběte Silva-Taroucy.

„Na lukách jsme dělali, hrabali jsme, sázeli květiny… co bylo potřeba. To mi bylo asi třináct let, když jsem po škole začala.“ (rozhovor 3. května 1978)

František Kraus — vzpomínky dlouholetého zahradníka a pozdějšího vrchního zahradníka na péči o park, spolupráci s doktorem Kafkou i samotným zakladatelem parku.

„Při práci v parku jsem narážel na to, že materiál v parku není řádně podchycen. Tak vznikla myšlenka na evidenci.
Vzorem byla kniha Dendrologické společnosti – taková matrika, kde byly zapisovány výsevy a výsadby.“ (rozhovor 5. června 1985)

Pamětníci z roku 1985 — společné vzpomínky Bohumila Řeháka, Františka Zvelebila a Antonína Bláhy na park, zámek, první výzkum i každodenní provoz v Průhonicích. 

audio „Pamatuji se na hraběte Silva-Taroucu,  kterého jsem poznal krátce po nástupu sem, byl to moc příjemný pán, velmi se staral a věděl a nejlepší práce jeho bylo alpinum. Tam si většinou všechno sám vysazoval a chodil na oběd vždycky ve dvě hodiny, kde ho čekával komorník v uniformě lesnické, bílý rukavičky a pan hrabě vyšel z toho průjezdu a celej špinavej, lopatu na rameně s krumpáčem a pan komorník říkal: oni vypadaj“ (Antonín Bláha, rozhovor 7. června 1985)

Některé citace jsou upraveny z původních nahrávek pro lepší čitelnost. Smysl a vyznění vzpomínek zůstává zachováno.