Hlasy historie Průhonického parku
Průhonický park nevznikl jen jako mimořádné krajinářské dílo. Od svého počátku byl přirozenou součástí života místních obyvatel.
Dochovaly se vzpomínky lidí, kteří park znali v různých obdobích – od rodiny jeho zakladatele až po zahradníky, dlouholeté pracovníky a další osobnosti, které s ním spojily svůj život. Právě tyto osobní příběhy ukazují park z jiné perspektivy: nejen jako unikátní památku nebo turistický cíl, ale jako živý prostor propojený s lidmi.
Toto historické okénko vzniklo díky jedinečnému archivu RNDr. Františka Kotlaby, CSc., který systematicky zaznamenával historii Botanického ústavu AV ČR i Průhonického parku. Díky němu dnes můžeme nahlédnout do doby, kdy park vznikal, ale také do každodenního života lidí, kteří s ním byli spojeni.
Eleonora ST (druhá zleva), Sl. Hejný, Fr. Kotlaba
Historické vzpomínky vycházejí ze zvukových nahrávek pamětníků. Nejde o doslovné přepisy ani o odborně ověřenou historickou studii, ale o upravená vyprávění zpřehledněná pro čtení. Některé citace byly z původních nahrávek mírně upraveny, smysl a vyznění však zůstává zachováno.
Vzpomínky vznikaly často s velkým časovým odstupem a v jednotlivých detailech se mohou lišit od archivně doložených skutečností. Přesto mají jedinečnou hodnotu jako osobní svědectví o životě v parku.
Vedle těchto archivních vyprávění zde připomínáme také Ivana Staňu, který Průhonickému parku věnoval více než třicet let svého života. Park pro něj nebyl jen místem práce, ale hlavně srdeční záležitostí. Svou prací pomáhal utvářet park tak, jak ho známe dnes.
Eleonora Silva-Tarouca – osobní vzpomínky poslední žijící dcery zakladatele parku na rodinný život, vznik parku i osobnost Arnošta Emanuela Silva-Taroucy.
audio „Otec moc miloval ten park a moc se tam napracoval. A když byl v parku a pracoval tam, tak neznal hodiny. A to jsme byli zvyklí, že přišel na oběd třeba ve dvě hodiny nebo ještě dýl, protože byl tak zabraný do toho parku.“ (rozhovor 27. června 1984)
Antonie Hlavatá — vyprávění ženy, která v Průhonicích vyrůstala a od mládí pracovala v parku i na zámku. Přináší svědectví o každodenní práci i životě za časů hraběte Silva-Taroucy.
„Na lukách jsme dělali, hrabali jsme, sázeli květiny… co bylo potřeba. To mi bylo asi třináct let, když jsem po škole začala.“ (rozhovor 3. května 1978)
František Kraus — vzpomínky dlouholetého zahradníka a pozdějšího vrchního zahradníka na péči o park, spolupráci s doktorem Kafkou i samotným zakladatelem parku.
„Při práci v parku jsem narážel na to, že materiál v parku není řádně podchycen. Tak vznikla myšlenka na evidenci. Vzorem byla kniha Dendrologické společnosti – taková matrika, kde byly zapisovány výsevy a výsadby.“ (rozhovor 5. června 1985)
Pamětníci z roku 1985 (připravujeme) — společné vzpomínky Bohumila Řeháka, Františka Zvelebila a Antonína Bláhy na park, zámek, první výzkum i každodenní provoz v Průhonicích.
audio „Pamatuji se na hraběte Silva-Taroucu, kterého jsem poznal krátce po nástupu sem. Byl to moc příjemný pán, velmi se staral a věděl a nejlepší práce jeho bylo alpinum. Tam si většinou všechno sám vysazoval a chodil na oběd vždycky ve dvě hodiny, kde ho čekával komorník v uniformě lesnické, bílý rukavičky a pan hrabě vyšel z toho průjezdu a celej špinavej, lopatu na rameně s krumpáčem a pan komorník říkal: oni vypadaj.“ (Antonín Bláha, rozhovor 7. června 1985)
Ivan Staňa (1948–2025) — více než třicet let stál v čele Správy Průhonického parku a věnoval se jeho obnově a ochraně. Právem si vysloužil přezdívku „Náčelník“ a svou prací zanechal v parku nesmazatelnou stopu.
„Skvělý člověk, čistá duše. Divoká, ale krásná. Člověk, který se nebál rozhodovat, stál si za svým a dokázal park provést i velmi těžkými obdobími.“